Takový jazykový korektor není žádný stroj ani počítač, ale člověk z masa a kostí (a navíc to nutně nemusí být ani žádný rejpal a nelida, s brejličkami nízko na nose, přísným pohledem, červenou propiskou v jedné a rákoskou v druhé ruce), má jenom:
K tomu by měl být dostatečně:
Ale pozor, ani tento výčet úžasných korektorových vlastností neznamená, že umí všechno. Nepleťme si ho s encyklopedií. Každému z nás přirozeně vyhovuje jiný obor. Stejně tak, jako někoho baví vdolky a někoho holky, může jednomu korektorovi být výrazně bližší odborný článek se zdravotnickou tématikou, jinému technické texty a dalšímu třeba dětské pohádky anebo kniha o umění. Kromě osobních preferencí korektora, je dobré, aby se uměl naladit konkrétně na cílového čtenáře korigované písemnosti. A taky dobře hledat v odborné jazykovědné literatuře, vědět, kam sáhnout a co hledat, pokud to zrovna nemá v hlavě.
Zároveň je třeba, pokud to jen trochu jde, brát ohled na autorův rukopis (aby v opraveném textu sám sebe poznal). Při tom všem korektor často opraví (soudím čistě podle sebe) i spoustu drobností, nad rámec smlouvy s klientem, protože si prostě nemůže pomoct a pokud se má pod text podepsat, výsledek musí nějak vypadat.